V roce 1884 pil Eugen von Böhm-Bawerk čaj s kolegy na univerzitě v Innsbrucku, když si jeden profesor stěžoval na to, že dělníci požadují okamžité mzdy místo čekání na měsíční vyrovnání. "Ale nechápou, že by si s trpělivostí vydělali víc?" odfrkl profesor. Böhm-Bawerk odložil šálek a usmál se. "Současné statky jsou pro nás obecně cennější než budoucí statky stejného druhu a počtu." Nešlo jen o netrpělivé pracovníky – byl to základ veškeré tvorby kapitálu a úroků. Vysvětlil, že pták v ruce má v buši opravdu hodnotu dvou, ne proto, že by byli lidé hloupí, ale protože jsou racionální. Čas sám o sobě vytváří hodnotu. A právě tato časová preference řídí celou strukturu výroby, spoření a investic. Dnešní centrální bankéři manipulují s úrokovými sazbami, jako by časová preference neexistovala – uměle snižují "cenu" budoucího zboží ve srovnání se současnými. Ale Böhm-Bawerk věděl, že není lepší bojovat s lidskou přirozeností.